Kdo si někdy nepřál probudit se, rozhlédnout se a zjistit, že jsme se ocitli zpátky v čase ve chvíli, po které jsme toužili?
Objevit kouzelné hodinky, otočit ručičky a proletět se do minlosti. Vstoupit do modročerného portálu z neznámé hmoty, vrátit se v čase a udělat něco jinak. V tu chvíli se to zdá fajn, i já si to mnohokrát přála, když jsem se slzami v očích přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdyby se něco stalo jinak, kdybych neřekla to a to. Kdybych neslyšela to a to. Kdybych něco neudělala nebo udělala jinak. Jaké by to bylo?
To jsou ty myšlenky, které nás trápí a zžírají, když se stane věc, díky níž se nám zhroutí život. Bylo by něco jinak? Jaké by to bylo, kdyby se to nestalo? Zahrnujeme se otázkama, které nás mučí na duši a nikdo nám na ně nemůže dát odpověď, protože se už nic nezmění.
Chceme na ně odpověď a mnohdy si představujeme, jak vstoupíme do stroje času, jak ucítíme náhlou bolest, jak se naše tělo časovým prostorem přenáší o x let chvilek dozadu a všechno bylo zase fajn. Žádné slzy, trápení, křik a deprese z neutuchající bolesti na duši. Ale bylo by to opravdové řešení?
Co kdyby jsme opravdu takový stroj času měli? Každý by jednou mohl stroj času použít? Přenesli se a co by bylo pak...?
Opravdu by jsme byli šťastní? A co kdyby jsme se právě o PRAVÉ ŠTĚSTÍ připravili?
To, že se některé věci stanou mají podle mě nějaký smysl. Nemusíme na něj přijít hned. Možná to bude i pár let trvat. Ale možná právě to, co se stalo nám připraví lepší budnoucnost, i když tu v danou chvíli to nemůžeme vědět.
A co ty zkušenosti? Co kdyby se každý vracel v čase, dělal vše dobře, znova a správně..jak by jsme se mohli poučit ze svých chyb, kdyby jsme žádné nedělali? Prostě by jsme se vrátili časem a udělali ji znova (začarovaný kruh).
Podle mě je každá chvíle jedinečná a nedá se vrátit. I kdyby jsm se ji snažili napodobit, kdy bude v něčem jiná. Vše, co v životě uděláme a zažijeme nám dá do života zkušenosti, které zpracujeme a můžeme je využít pro náš lepší život. Tak proč se trápit věcmi, které nemůžeme změnit? Trápit se tím, že nemůžeme vrátit čas?
Vše má své důvody, proč se to stalo. My jsme v tu chvíli měli nějaké důvody, proč jsme něco udělali tak, jak jsme to udělali. Tak proč to chtít vrátit? Upřímně si myslím, že by to nepřineslo nic dobrého, protože by se z nás stali roboticky se chovající lidé, kteří by nejednali podle svých emocí, ale jednali podle toho, aby jsme nedělali chyby.
Ale...co by to pak bylo za život?




