Za okny poletovaly chladivé vločky sněhu a vítr přidával na síle. Na adventním věnci byly zapálené čtyři rudé svíčky a jejich oranžové plamínky sebou mihotaly jako by se snažily tančit. Vzduch v místnosti byl provoněný směsí skořice, jablek, cukroví a praskajícím dřevem v krbu, který vytápěl malou útulnou světničku. Vánoční atmosféru doplňoval malý stromeček, který jakoby se krčil v koutě místnosti. Nebyl výrazně ozdobený, jen pár plastových kouliček a na samém vrcholku stříbrná, skleněná špice. I přes to, že byly Vánoce, pod stromečkem nebyl jediný dárek. Nebylo komu jej věnovat.
Byla tma. Jen plamínky z dohořívajícího krbu osvětlovaly místnost tlumeným světlem. Pokoj ale prázdný nebyl. V křesle vedle krbu potichu oddechovala stařenka. Snažila se spát, ale kostelní hodiny, které právě odbily šestou hodinu večer, ji donutily otevřít oči. Opatrně si je promnula svýma starýma rukama a snažila se rozkoukat. Ještě pár minut seděla v křesle než chytila své berle a postavila se na nohy. Došourala se až k oknu. Tma pohltila krajinu, jen hvězdy dnes zářily jasněji než obvykle. Povzdechla si a sklonila hlavu. Jeden dlouhý pramínek bílých vlasů jí sklouzl do obličeje. Rozklepanýma rukama jej vrátila zpátky za ucho. Přitom se náhodou dotkla ušního lalůčku, na kterém byla zavěšená stříbná náušnice. Když ji ucítila mezi svými prsty, ústa se jí roztáhla do drobného úsměvu.
Došla ke skříňce, otevřela první zásuvku a vyndala z ní malou krabičku. Její lak už byl dávno oprýskaný, však její vnitřek ukrýval největší poklad. Sundala víčko, položila ho na stůl a vytáhla pár černobílých fotografií. Vzala jednu do rukou a tělem jí projela bodavá bolest smutku, která skončila v srdci. Na fotce byl manželský pár. Ona byla oděna do sněhobílých šatů, vlasy měla dlouhé, na konci zvlněné do loken. V jedné ruce držela krásnou kytici, v druhé ruce svírala ruku svého milovaného. Byla to ona a její zesnulý manžel. Do rukou vzala druhou fotografii. Na ní spolu byli vyfoceni u moře. Kouzelné líbánky! Na další spolu leželi na krásné zahradě plné rozkvetlých květin.
Ruce se jí klepaly a z jejích čistě modrých očí jí po tvářích stékaly horké slzy. Dál si prohlížela fotky a celé její tělo zaplavoval bolestivý smutek. U poslední fotky se zastavila. Byla na ní mužská tvář. Tvář jejího muže. Zadívala se do jeho upřímných hnědých očí. I přes bolest se musela pousmát. Přiblížila fotku k ústům a políbila ji. Pak si ji přitiskla k srdci a zavřela oči. I když jí slzy stále stékaly po tváři, roztáhla rty do drobného úsměvu a rozechvělým hlasem zašeptala: "Veselé Vánoce."




