Koukám venku na noční temnotu,
a stále víc cítím tu samotu.
Chybí mi pocit, že má mě někdo rád,
nechci jen slova chci i důkaz...!
Když slyším slova plná vzteku,
srdce mi to páře a to nejen trochu.
Chci zas cítit, že jsem pro někoho svět,
jako pro zahradu z růže rudý květ.
Místo štěstí cítím smutek,
osoba, která za to může, je bez výčitek.
Nebaví mě slova, chci důkaz, chci city,
slova tvoří jen prázdné věty.
Nadruhou stranu, stačí pár špatných slov a všechno se zkazí,
pocity štěstí se rychle vytrácejí a mizí.
Sedím na lavičce v parku sama,
připadám si bez života, tak prázdná.....tak prázdná.













