Být ve vztahu s někým, kdo je mladší nebo starší víc jak o 3 roky. Může to vůbec vydržet? A když, tak jak dlouho?
Do vztahu s mladší nebo starší osobou se můžou pouštět jen opravdu vyspělí lidé. A nemyslím tím jen fyzicky, ale hlavně psychicky. Jelikož já mám vztah a můj partner je o 6 let starší jak já, budu se tu rozepisovat hlavně z pohledu mého a to jako mladší.
Než se člověk pustí do takového vztahu, měl by si ujasnit spoustu věcí, protože po pár měsících už je poněkud pozdě je začít řešit. Člověk musí být tedy připraven nejen fyzicky ( musí mu být aspoň 15), ale samozřejmě, že to neznamená, že v patnácti se každý vnímá fyzicky dospělým, no a hlavně musí být připraven po psychické stránce.
Jestli jste znalí tím, že s vámi tříská puberta, vaše plány na budoucnost házíte za hlavu a vlastně ani nevíte, co od života chcete a očekáváte, vztah vám moc dlouho nevydrží.
Další věc je důvěra. Hodně dlouhou dobu jsem si byla nejistá. Zatímco já s ním nikam ven do klubu nemohla, on si vyjížděl s kamarády zezačátku i docela často a moje nervozita stoupala. Otázky typu: "Neomrzela jsem ho? Nebude chtít zažít něco se starší? Nepodvede mě? Nenajde si tam jinou?"
Tohle všechno mi létalo v hlavě několik měsíců a dokonce byly i na tohle téma hodně hádky. Až později jsem si uvědomila, že on opravdu není typ, co vyhledává nevěru a když je se mnou, tak proto že mě miluje. A když jsem tohle zjistila, začala jsem důvěřovat a už se nějaké nevěry nebála.
Samozřejmě, že nejistota chodila i z jeho strany, abych si neodběhla naopak za mladším než je on, abych si to nerozmyslela a nechtěla si najednou užívat. Tohle se však také brzy vysvětlilo.
No a co třeba sex? Jistě, na začátku vztahu je to sice pusinkování, ale člověk si musí uvědomit, že starší nebude mít dlouho trpělivost a zachvíli ho i možná pusinkování omrzí.
Bude chtít víc, ale co když na tohle nejsi připravená? Buď bude tak tolerantní a odložíte to na tak dlouho, dokud nebudete chtít oba a nebo se vztah prostě rozpadne.
Navíc vlastně mladší padá i tak trošku do života staršího. Musí se chovat i víc dospěle a nechovat se jako malé děcko. Buď to máš v hlavě srovnané už od 15ti, jako jsem to měla já a nebo se budeš muset přetvařovat, což se brzy rovná ukončení vztahu.
A hlavně, co na to řekne okolí. To byla první otázka, kterou jsem si položila, když jsme spolu začali chodit. Pár týdnů jsme to sice tajili, ale nakonec jsem vyšla z pravdou ven. Jeho rodiče to vzali v pohodě, protože sami jsou od sebe 10 let. Moje mamka na to nijak nereagovala, ale můj taťka měl málem mrtvici. Nakonec ale pochopil, že se ho stejně nevzdám a tak to musel vzít tak, jak to je.
No a co ostatní? Co by....někteří nám to přáli, někteří ne. Někteří to nechápali, jiní se nás snažili rozeštvat nebo prostě nevěřili, že nám to vydrží. Ale na to by jste se měli vykašlat. Jde hlavně o vás a ne o ně.
Teď se to asi zdá, že to přináší samá negativa, ale ne. Já jsem už 1 rok šťastná. Chvílemi to samozřejmě vypadá nahnutě, hlavně při našich hádkách, ale nakonec to ustojíme a udobříme se. Nevím, co bych bez něj dělala.
Takže pokud jste zamilovaní do někoho staršího/ mladšího a není to v rozporu se zákonem, běžte do toho, buď to vyjde a nebo na to budete vzpomínat jako na velkou zkušenost. Hlavně se nenechtě rozhodit okolím, ty nikdy nikomu nic nepřeje a myslím, že by si člověk měl jít sám za svým štěstím a nekoukat pořád na to,jestli s tím okolí souhlasí nebo ne. Je to váš život, rozhodnutí a láska. Tak jdi za svým srdcem..




