Červenec 2012

Proč milovat svého kluka...

28. července 2012 v 22:59 Úvahy, příběhy,povídky
Že se holky dokáží zamilovat snadněji a rychleji než kluci, je dost známo. Stačí, aby byly malé sympatie a když kluk pak správně zalichotí, obvykle se dost rychle zabouchneme. Pak se ale není čemu divit, že na 90% je to obvykle nějaký šmejd.
Když už se ale zamilujeme do toho správného, měli by jsme být za to vděčné a nerozcházet se kvůli kravině.
Vždyť je tolik věcí, kterých si můžemu na svém partnerovi vážit a tím mít svět veselejší. Ten horší případ je, když ale špatné vlastnosti převyšují nad dobrými a pak s ním chodíme jen kvůli hloupé zamilovanosti.
Sepsala jsem pár věcí, kterých je dobré si vážit a když nefungují, je asi něco špatně.
Absuální přitažlivost: To je podle mě dost důležité. Nejsem povrchní, ale myslím, že se na vzhled prostě kouká, ať si pár romantiků myslí, že důležitější je srdce. Ano to možná je, ale přece nebudu chodit s někým, kdo mě nepřitahuje, jen kvůli tomu, že je na mě hodnej a nosí mi růže.
Blbost! Když bych mluvila za sebe, první, co mě vždy musí upoutat na klukovi, jsou jeho oči. Jakmile se mi nezdají hezké a nemá je tak nějak zajímavé, nemá šanci. Přes to vlak nejede, protože není nic úžasnjěšího, než svému vyvolenému koukat hluboce do očí.
Dál se kouknu na rty. Úsměv je taky dost důležitý, protože právě na mě by se měl usmívat nejvíce. A co s klukem, který se prostě neumí smát. A nebo umí, ale jeho smích by mi lezl na nervy. Všechno musí být sladěno.
Pak už je to samotný celkový vzhled. Všechno musí dokonale ladit. Nejsem náročná, ale prostě už to tak mám. Ale tak nároky holek se samozřejmě liší. Ale nezdá se mi nejlepší chodit s klukem ze soucitu, protože je prostě milý a zamilovaný. Jednou to skončí a dost špatně. Nikdy by jste nepoznaly ty motýlky v břiše při líbání nebo při jeho pohledu. Ale když to zažijete, můžete si s klidem říct: "Ano to je on!"

Je milý.... Když už zapracuje přitažlivost, je dobré si udělat představu pro začátek, jak by asi vztah s ním měl vypadat.
Pokud už je od přírody milý a můžete si být jisté, že své chování nezmění, nic vztahu nebrání. Nejde jen o to, aby vám nosil každý den kytici růží....jistě, radost by to udělalo každé, ale myslím, že i sms na dobrou noc či dobré ráno potěší také, neli víc. Když pro vás udělá nějaké překvapení, napíše něco milého sám od sebe, můžete si být jisté, že na vás myslí a že jste pro něj ta jediná a milovaná. Že vám chce dělat radost a dělá mu radost, když se mu to povede. Chce, aby jste byla jeho taková malá princezna.

Nechová se jako "hovado": Co s klukem, co se chová jako vyloženě..prase? Když kouří a pak mu táhne z pusy, protože si nemůže vzít ani žvýkačku, když nosí špinavý věci, protože nemá náladu se převléci, nechutně krká, mluví jako dlaždič a nestydí se mluvit hnusně i na vás, když chodí ožralej z klubů i když jste mu řekla, že vám to vadí...mohla bych pokračovat. Vysloveně hulvát od kterého ruce pryč, protože ten vás nikdy respektovat nebude. Naopak, když se vám něco nelíbí, snaží se to provést tak, aby vám to vadit přestalo i kdyby ho to mělo i třeba trochu omezit. Dává tím najevo, že jste pro něj důležitá, a že nějaké to omezení přežije, jen aby jste se nemusela trápit, však o tom taky vztah je. Kompromisy!

Je na něj spoleh: A nemluvím jen o tom, že když se na něčem domluvíte, že nemusíte čekat dalších 15 minut, než dorazí...ale když už se tak stane, aspoň napíše nebo zavolá, že se opozdí.
Je pro něj i samozřejmost, říkat kam a s kým jde. A když se někde zdrží, dá sám od sebe vědět a ne až potom, co mu v hysterii a strachu napíšete 5 SMS.
Jde ale i o to, že je pro vás 24 hodin denně. Když se cítíte, že se vám boří svět, zvedne vám náladu, ať už s vámi je nebo je několik kilometrů daleko. Ať dělá, co dělá, klidně toho nechá, jen aby vás uklidnil.
Toho je třeba si extra vážit, protože ne každý kluk to dokáže. Někteří prostě jen mávnou rukou a ještě si postěžují kamarádům, jak hysterickou přítelkyni to mají doma. Takovému klukovi bych ale dala rozhodně sbohem...
A nesmím zapomenout na to, že vís dokáže rozesmát, ať už máte náladu jakoukoliv. Protože i tohle je pro některé kluky opravdu umění.


Takže jestli váš kluk splňuje aspoň polovinu, rozhodně stojí za to ho jen tak nepustit a milovat ho celým srdcem :)

Milování s dotykem nebe

25. července 2012 v 21:57 Úvahy, příběhy,povídky
Jmenovala je Adéla.....Adélka, Áďa. Pro mě byla miláček, kočička, sluníčko, andílek, poklad. Miloval jsem jí celým svým srdcem, tělem i duší. Co miloval, stále ještě miluju. Do teď si neodpustím to, co se před 5 lety stalo.

Byl vážně ošklivý říjnový den. Zima, vítr a do toho podivně poprchávalo. Přesto ale měla Áďa za mnou, jako každou sobotu, přijet. Bydleli jsme od sebe kousek, sotva pár bloků a jelikož byla vášnivá cyklistka, jezdila ke mě pokaždé na kole.
Jenže dneska byl den opravdu zvláštní, nebylo to tím počasím, ale tím, že jsme já a Áďa byli dnešním dnem spolu půl roku. 6 úžasných měsíců.
Ležel jsem v posteli a v hlavě si projížděl všechny ty krásné chvilky, které jsme spolu prožili. Když mi přišla SMS. Ihned jsem si jí přečetl, byla od ní.
AHOJ MILACKU. TAK DNESKA ZASE U TEBE V 6 JAKO VZDYCKY. UZ SE MOC TESIM, PROTOZE DNESNI DEN BUDE NECIM OPRAVDU VYJIMECNY.
Ihned jsem jí odpověděl: ANO LASKO MOJE, JA VIM. DNESKA SPOLU BUDEME PRESNE PUL ROKU.
Chvíli jsem čekal na odpověď. Vlastně jsem ani nedoufal, že ještě nějaká přijde.
ALE TO JSEM ZROVNA NEMYSLELA. JESTE VIC VYJIMECNY MILACKU ;).
V tu chvíli mi to došlo. Chtěla se se mnou dnes poprvé pomilovat. Ano, chodili jsme spolu půl roku, ale ještě jsme se spolu nemilovali. Ani jsem na ní nespěchal. Moc jsem jí miloval, věděl jsem, že budu její první a proto jsem na ní nechtěl tlačit a čekal, až bude chtít sama. A dnešek je tím dnem. Nemohl jsem se dočkat až přijede.
Když konečně kolem 6 zazvonil zvonek, rychle jsem seběhl schody a otevřel dveře. Za pár minut jsme už seděli na posteli a já ji dával polibky na přivítanou. "Něco pro tebe mám lásko moje," usmál jsem se a zvedl se z postele, abych jí mohl do ruky dát malou krabičku.
Otevřela ji. "Ah, ten je moc krásný!" vykřikla a vytáhla z krabičky stříbrný řetízek. Připevnila si ho na krk. Pak se zatvářila tak šíleně roztomile a s úsměvem dodala: "Děkuju."
Opět jsem jí políbil a vrátil se k ní do postýlky. Hladili jsme se po celém těle až nás přemohla touha a vzrušení. Pomalu jsme se začali svlékat a já se čím dál víc těšil, že za pár minut se budeme poprvé milovat. Ale nespěchal jsem. Rozmazloval a laskal jsem každý kousek jejího těla. Až po pár desítkách minut jsem se na ní převalil a koukl se jí do očí. Viděl jsem v nich chtíč, přesto jsem se zeptal: "Opravdu to chceš?" "Ano, chci!" odpověděla potichu.
Na nic jsem nečekal a za neustálého líbání jsem do ní pronikl. Milovali jsme se spolu něžně a velmi dlouho. Bylo to krásné.
"Miláčku, už budu muset jít," řekla mi smutně, když jsme se po několika hodinách ležení vedle sebe a objímání se po krásném milování koukli na hodinky.
"V tomhle počasí? Zavolám tvému taťkovi, ať tě konečně nechá u mě přespat."
"Víš, že by to nedovolil, určitě by pro mě radši přijel, než aby mě tu nechal přes noc. Pojedu, nebo budu mít průšvih," koukla se na mě smutně a já jí šel vyprovodit na silnici.
I když to měla opravdu kousek, dostal jsem zvláštní pocit úzkosti, když jsem koukal na tu mokrou silnici. Stále mrholil déšť a foukal studený vítr. Na hodinách bylo kousek před 11 v noci. Políbil jsem jí a řekl: "Vážně nechceš zůstat?"
"Ráda bych, ale znáš mého taťku, dělal by strašné scény."
"Dobře, tak až dojedeš prozvoň, ať vím, že jsi v pořádku a zítra si vše zopakujeme..?"
"Samozřejmě miláčku a teď už pa a dobrou noc," políbila mě na tvář a za pár sekund mi zmizela ve tmě.
Doma jsem chvíli poslouchal písničky, než se ozval mobil. Myslel jsem si, že mě prozvání Áďa, ale číslo bylo neznámé, když jsem telefon zvedl, ozval se její otec. "Kde je Adéla?" rozkřikl se.
"No kde by byla, doma, ne?" odpověděl jsem váhavě.
"Hele doma není, jestli si ze mě střílíš, budeš litovat, nebudu jí k tobě pouštět vůbec, kdy odjela..?"
Koukl jsem se na hodiny. "Bezmála před půl hodinou," řekl jsem polohlasně. Ale v tu chvíli už jsem se hnal pro boty a bundu a letěl ven. Cestu kudy jezdila jsem dobře znal. Letěl jsem jako splašený, kapky mě štípali do tváře, ale nevnímal jsem nic. Jen bolest, úzkost a šílený strach o svoji lásku.
A pak jsem to viděl. Už z dálky jsem rozeznal světlo sanitek. Přiběhl jsem tam. "Ach né! Áďo, lásko moje!" běžel jsem k sanitce, hned jak jsem poznal její rozmašírované kolo. Všude kolem něj byla krev, jako z nějakéhoo hodně špatného snu.
"Tam nemůžeš!" řekl policajt.
"Ale...! Je to moje dívka!" vykřikl jsem zoufale. I přes to mě zadržel. Zhroutil jsem se na chodík. "Proč je ta sanitka stále tady sakra! Proč ji neodvezete do nemocnice!" řval a brečel jsem zároveň.
"Je nám líto, ale převoz by nemusela zvládnout."
Zděšeně jsem se na něj podíval a pak už jsem nic nevnímal. Všechno bylo jako ve snu, všechno bylo zpomalené, hučelo mi v hlavě, všechny zvuky se mi míchali a já cítil jen bolest. Jen nezkutečnou bolest po celém těle. Vstal jsem, ale nohy se mi podlomili a pak všude jen tma. Jen tma a ten nechutný hukovat sanitky v mé hlavě.
Áďa zemřela několik málo minut po převozu do nemocnice. Později jsem zjistil, jak se to stalo. Kvůli dešti a snížené vyditelnosti přehlédl řidič auta Áďu na kruhovém objezdu a srazil jí. Bohužel, řítil se dost rychle, protože neočekával v noci žádné komplikace provozu.
Když jsem se dozvěděl, že moje Adélka, můj miláček, sluníčko, láska, andílek, už není, naprosto jsem se nervově zhroutil. Nedokázal jsem jít ani na její pohřeb. Jen jsem ležel a brečel. Za svoje slzy jsem se ale nestyděl. Jak já ji stále miluju.
Jejího otce jsem viděl za tu chvíli jen jednou. Chtěl jsem mu z plna hrdla vynadat, že byl tak sobecký a nesvolil, aby u mě mohla přespávat. Nic by se jí nestalo. Ale když jsem viděl jeho zničený výraz, zpolk jsem všechnu nenávist a hořkost a minul ho.
Ale i já si do dnes vyčítám, že jsem jí pustil. Že jsem jí nechytil za ruku a i přes všechny ty průšvihy, co mohli být, jsem si jí neodnesl zpátky do postele. Mohla by teď stále žít a já bych jí mohl šeptat stále ty city, které k ní cítím: "Miluju tě!"

Za svitu svíček

23. července 2012 v 20:39 Úvahy, příběhy,povídky
Bylo mi čerstvých 15 let. O životě jsem neměla moc páru a tak z lehka si o oťukávala. Ale rozhodně se nedalo říct, že jsem patřila mezi ty naivní holky. Měla jsem svoje názory a nehodlala jsem je měnit.
Byla jsem pozvaná poprvé na home party a po dlouhém přemlouvání rodičů, mě tam nakonec pustili. Už z dálky jsem slyšela hlasitou hudbu a smrad z trávy a cigaret. No úžasný! Takové párty už se mi hnusily z filmů, ale když nechce být člověk úplně mimo společnost, musí to vydržet. Jednu výhodu to ale mělo. Seznámila jsem se tam s Alešem.
Na první pohled to nebyl kluk, který by posílal holky do kolen, ale něco mě na něm upoutalo. Stejná znuděnost jako jsem pociťovala já. No samozřejmě mě neuchvátilo jen to, ale asi díky tomu jsem si ho všimla. Stál v rohu a dění pozoroval jaksi z dálky. Nepovaloval se na gauči z žádnou "chuchtlí" ani nedržel v ruce jointa jako někteří nagelovaní frajeři.
Opíral se o zeď vedle okna a pokuřoval si cigaretu. Chvíli jsem koukala, jak si vychutnává každé vdechnutí a výdech šedýho dýmu a pak jsem se odhodlala jít k němu.
Z blízka vypadal ještě líp jak z dálky. Černé tričko a kraťasy byly jen tečkou na celém jeho stylu. Na krku se mu leskl stříbrný řetízek a když jsem koukla ještě víš, měla jsem možnost vidět ty nejžasnější oči na světě. Tak zvláštně duhové oči jsem nikdy neviděla. Vlastně ani do teď nevím, jaké barvy to jsou, ale jejich kombinace je úžasná. Vlasy měl mírně nagelované a jejich oříšková barva byla rozhodně lepší než ta rádoby blond, která byla na každém rohu.
Přiblížila jsem se k němu a dala se s ním do řeči. Zjistila jsem, že tyhle párty nesnáší snad ještě víc jak já a že je tu vlastně jen z nutnosti, protože ho pozval nejlepší kámoš a nemohl přece odmítnout.
Tehdy vím, že jakmile jsme se řekli jména, vyšli jsme ven před barák a sedli si do trávy, kde jsme prokecali hodiny. Připadala jsem si, jako bych ho znala roky. Koukali jsme na hvězdy, letno se dotýkali a když mě doprovodil domů skončilo to vášnivou líbačkou, kdy si mě přitiskl ke stromu.
Něco tak žhavého jsem dosud nepoznala. A taky zanedlouho jsme spolu začali chodit. Když nad tím tak přemýšlím, byla to opravdu docela náhoda, že my, takový dva odpůrci home party, jsme se tam potkali.
Jsme spolu rok a náš vztah se víc a víc prohlubuje. Dneska k němu vyrážím.
Zazvoním a do pár vteřin se otevřou dveře. Usměje se na mě tím svým kukučem a obejme mě kolem pasu. Pak mě políbí a vtáhne dovnitř.
Vejdu do kuchyně. "Krásně to tu voní," řeknu a rozhlédnu se po kuchyni. Na stole je prostřeno.
"Sedni si lásko," odpoví a já se usadím ke stolu. Za chvíli mě přinese moje oblíbené špagety. Teprve teď mi to dojde.
"Ty nemáš doma rodiče," zeptám se potichu.
"Nemám lásko, chtěl jsem ti udělat takové překvápko," odpoví s úsměvem na tváři a přisedne si naproti mě.
Po večeři mě na chvíli usadí k televizi a na chvíli odběhne. Je něco málo po desáté večer a za okny je tma. Přistoupím k oknu a přes sklo pozoruji noční oblohu. Po chvíli ke mě Aleš přestoupil zezadu a obejmul mě. Políbil na krk a pak mi opatrně zavázal oči sametovým šátkem. Cukla jsem sebou, ale ještě víc a silněji mě k sobě přitiskl a znovu políbil. Uklidnila jsem se, naprosto jsem mu důvěřovala.
Pak mě někam odvedl, stále mě objímal, takže jsem se nebála, že spadnu. Pak mě posadil na postel. Podle toho jsem poznala, že jsme v jeho pokoji. Pak mi opatrně sundal šátek. Otevřela jsem oči a to, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Všude hořely svíčky, na posteli byly plátky růží, po celém pokoji voněla příjemná vůně vonných tyčinek a pak k tomu všemu zaplnul i pomalou romantickou hudbu. Přisedl si ke mě a políbil mě. Chytil moji tvář do dlaní, jako by se bál abych mu neucukla. To jsem v plánu neměla. Nechala jsem se líbal a pomalu povalit na postel. Líbal mě stále vášnivěji, až se přesunul na můj krk. Svlékl mi tričko a posunul své polibky na prsa a bříško. Trvalo to desítky minut, než se přesunul k mým kalhotům. Sundal mi vše, co jsem měla na sobě. Pak si lehl mezi mé stehna a začal mě laskat. Vzrůšením jsem sténala, protože to bylo poprvé, co mi něco takového dělal. Cítila jsem, jak se moje tělo vzmítá až jsem pocítila ten slastný pocit orgasmu. Pak jsem svlékla jeho. Leželi jsme vedle sebe, líbali se, objímali. Chvíli jsem ležela já na něm, pak se převalil on na mě a opět mě líbal po celém těle. Dostávalo mě to k šílenství.
Pak ale přestal a hluboce se mi podíval do očí. "Miláčku, lásko moje. Chtěla by jses dnes se mnou poprvé pomilovat?"
Usmála jsem se na něj a dala jsem mu polibek. Pak jsem se nadechla a se vzrušeným výdechem odpověděla "Ano!"
Nečekal ani chviličku a nalehl mezi mé nohy. Zavřela jsem oči a vyčkávala. Když do mě pronikl, projela mnou chvilková bolest, která se ale proměnila ve slast. Bylo to něco nádherného. Vnímala jsem jen jeho a hudbu, která mi jako z dálky zněla v hlavě. Nikdy jsem nečekala, že to může být tak krásné, ale když se člověk zamiluje, je to pro něj nezapomenutelný zážitek jako pro mě.

Štěstí hvězd je ve hvězdách

20. července 2012 v 20:59 Úvahy, příběhy,povídky
Když jsem byla malá, vždycky jsem si přála být slavná, ale to asi kupa malých holčiček a chlapečků. Některým to zůstalo i do dospělosti a slavné osobnosti se z nich skutečně staly.
Ale je opravdu štěstí, stát se tou pomyslnou hvězdou, které je všude plno?
Když se nad tím víc zamýšlím, dost by mi vadilo, kdybych si o sobě v novinách četla články typu:" S kým chodím, s kým jsem co dělala, kde a s kým jsem byla," jak kdyby oni věděli vše.
Ale nejen rozpytvávání života. Možná bych si pak nebyla jistá, kdo jsou mí zkuteční přátelé a komu můžu doopravdy věřit.
Měla bych kolem sebe kupu lidí, kteří by se chtěli "přiživit" na tom, co jsem dokázala a pak bych začala být víc a víc nejistá.
No a nebo bych si prostě vytvořila imunitu proti všemu jako ostatní.
Jenže je to ta pravá volba? Brát život jako jednu velkou hru?
Když koukám na to, jak hvězdy svoje partnery/partnerky, střídají jako ponožky, začínám si myslet, že oni ani nevědí, co je to láska. Proč by měli řešit problémy ve vztahu? Vždyť stačí říct konec nebo zažádat o rozvod a porozhlédnout se někde jinde.
Tak to asi berou. Jinak nechápu, proč "staříci" odejdou od své manželky k natěšené mlaďoučké zlatokopce. Evidentně nehledají lásku, ale chvilkové vzrušení, vášeň a pobavení. Chvíli se s ní pochlubí, než zlatokopku "okouzlí" peněženka jiného.
Takže až se mě někdo někdy zeptá, jestli chci být slavná...odpověď bude ne. Možná nebudu mít kupu peněz a slávu, ale budu mít milující přátele, rodinu a lásku, kterým budu moct věřit.

Věkový rozdíl ve vztahu

4. července 2012 v 21:40 Úvahy, příběhy,povídky
Být ve vztahu s někým, kdo je mladší nebo starší víc jak o 3 roky. Může to vůbec vydržet? A když, tak jak dlouho?

Do vztahu s mladší nebo starší osobou se můžou pouštět jen opravdu vyspělí lidé. A nemyslím tím jen fyzicky, ale hlavně psychicky. Jelikož já mám vztah a můj partner je o 6 let starší jak já, budu se tu rozepisovat hlavně z pohledu mého a to jako mladší.
Než se člověk pustí do takového vztahu, měl by si ujasnit spoustu věcí, protože po pár měsících už je poněkud pozdě je začít řešit. Člověk musí být tedy připraven nejen fyzicky ( musí mu být aspoň 15), ale samozřejmě, že to neznamená, že v patnácti se každý vnímá fyzicky dospělým, no a hlavně musí být připraven po psychické stránce.
Jestli jste znalí tím, že s vámi tříská puberta, vaše plány na budoucnost házíte za hlavu a vlastně ani nevíte, co od života chcete a očekáváte, vztah vám moc dlouho nevydrží.

Další věc je důvěra. Hodně dlouhou dobu jsem si byla nejistá. Zatímco já s ním nikam ven do klubu nemohla, on si vyjížděl s kamarády zezačátku i docela často a moje nervozita stoupala. Otázky typu: "Neomrzela jsem ho? Nebude chtít zažít něco se starší? Nepodvede mě? Nenajde si tam jinou?"
Tohle všechno mi létalo v hlavě několik měsíců a dokonce byly i na tohle téma hodně hádky. Až později jsem si uvědomila, že on opravdu není typ, co vyhledává nevěru a když je se mnou, tak proto že mě miluje. A když jsem tohle zjistila, začala jsem důvěřovat a už se nějaké nevěry nebála.
Samozřejmě, že nejistota chodila i z jeho strany, abych si neodběhla naopak za mladším než je on, abych si to nerozmyslela a nechtěla si najednou užívat. Tohle se však také brzy vysvětlilo.

No a co třeba sex? Jistě, na začátku vztahu je to sice pusinkování, ale člověk si musí uvědomit, že starší nebude mít dlouho trpělivost a zachvíli ho i možná pusinkování omrzí.
Bude chtít víc, ale co když na tohle nejsi připravená? Buď bude tak tolerantní a odložíte to na tak dlouho, dokud nebudete chtít oba a nebo se vztah prostě rozpadne.

Navíc vlastně mladší padá i tak trošku do života staršího. Musí se chovat i víc dospěle a nechovat se jako malé děcko. Buď to máš v hlavě srovnané už od 15ti, jako jsem to měla já a nebo se budeš muset přetvařovat, což se brzy rovná ukončení vztahu.

A hlavně, co na to řekne okolí. To byla první otázka, kterou jsem si položila, když jsme spolu začali chodit. Pár týdnů jsme to sice tajili, ale nakonec jsem vyšla z pravdou ven. Jeho rodiče to vzali v pohodě, protože sami jsou od sebe 10 let. Moje mamka na to nijak nereagovala, ale můj taťka měl málem mrtvici. Nakonec ale pochopil, že se ho stejně nevzdám a tak to musel vzít tak, jak to je.
No a co ostatní? Co by....někteří nám to přáli, někteří ne. Někteří to nechápali, jiní se nás snažili rozeštvat nebo prostě nevěřili, že nám to vydrží. Ale na to by jste se měli vykašlat. Jde hlavně o vás a ne o ně.

Teď se to asi zdá, že to přináší samá negativa, ale ne. Já jsem už 1 rok šťastná. Chvílemi to samozřejmě vypadá nahnutě, hlavně při našich hádkách, ale nakonec to ustojíme a udobříme se. Nevím, co bych bez něj dělala.
Takže pokud jste zamilovaní do někoho staršího/ mladšího a není to v rozporu se zákonem, běžte do toho, buď to vyjde a nebo na to budete vzpomínat jako na velkou zkušenost. Hlavně se nenechtě rozhodit okolím, ty nikdy nikomu nic nepřeje a myslím, že by si člověk měl jít sám za svým štěstím a nekoukat pořád na to,jestli s tím okolí souhlasí nebo ne. Je to váš život, rozhodnutí a láska. Tak jdi za svým srdcem..