tak se se mnou vyspíš. Věta, která nevymizela a v dnešní uspěchané době asi ani nevymizí. Jistě, kluci jsou v tomhle ohledu trošku víc hrr než jejich partnerky, zatímco oni myslí v tu chvíli úplně něčím jiným, co je schované v jejich trenkách, holky obvykle potřebují času víc. Potřebují lásku, pocity velké zamilovanosti, něhu, což je nesmírně utlačeno touhle větou. Slyšela jsem ji mnohokrát a aspoň usoudila, že ten "vůl" si mě nezaslouží. Protože podle mě, když je kluk zamilovaný, potřebuje v lásce i jiné věci než jen svoje nářadíčko mezi naše nohy. Opravdu do mě byli zamilovaní asi jen dva kluci. S prvním jsem chodila 5 měsíců. Na téma náš sex řeč samozřejmě padla, ale když jsem řekla, že se na to necítím, jen řekl v pořádku a já věděla, že mu nejde jen o to, protože to nijak dál nehrotil mlčenlivostí nebo naštváním. Nakonec jsme se rozešli, ale kamarádi jsme do teď, což se nedá říct o rádoby vztazích, které jsem prožívala potom. Bohužel, v období kdy jsem potřebovala lásku a pochopení jsem se vrhala do náruče klukům, kteří sice pár týdnů byli naprosto fajn, ale nakonec jsem stejně zjistila, že jim šlo jen o to jedno. Pro kluky jsem se stávala hračkou, s kterou se sice rádi předvádějí před kámoši, ale jinak ke mě necítili nic jiného než chuť mi stáhnout kalhotky. Naštěstí jsem měla sny, kterých jsem se nechtěla vzdát. A tak jsem prožívala jeden karambol za druhým. Dostalo se to až tak daleko, že jsem kluky začala nenávidět za to, co mi provádějí. Nesnášela jsem je tak moc, že jsem začala být potvora a ničit naschvál je. Teď si uvědomuju, že jsem ublížila i těm, kteří byli milý a jen o sex jim nešlo určitě. Ale ten pocit nenávisti ve mě byl a já kluky přestala rozlišovat. Ano, i tak to může dopadnout, když takovou větu slýcháte často. Když chcete lásku a místo toho dostáváte jen pocit, že jste holka jen na to jedno.
Pak jsem ale poznala svého nynějšího přítele. Jestli jsem někdy věřila na lásku na první pohled, tak proběhla právě k němu. Cítila jsem, že on je jiný, ale ten strach, že bych mu ublížila, byl velký. Naopak vzrostl i strach, že kdybych tomu šanci dala a já se v něm zmílila, ublížilo by mi to opravdu dost. Začala jsem ho poznávat víc a víc. Ve škole jsem se těšila na jediné. Až přijdu domů a zase prochatujeme hodiny. Pomalu jsem se mu otevírala víc, než jsem chtěla a bála se toho. Nakonec jsem ale usoudila, že za případnou bolest mi stojí. A vyplatilo se to. Uběhly týdny, měsíce a já se přistihla, že si sama začínám představovat a plánovat svoje poprvé. Když jsem byla s ním, moje tělo reagovalo přesně tak, jak by reagovat mělo a já věděla, že jestli nějaký kluk bude opravdu stát za to, tak to bude právě on.
A později se tak stalo. Nikdy v životě toho nebudu litovat. Když nad tím vším přemýšlím zpětně, byla jsem ráda, že jsem se nevyspala s někým jiným, kdo za to nestál ani náhodou. Byla jsem ráda, že místo toho, abych se pomilovala s někým, kdo mě nemiluje, jen kvůli tomu, aby se rozchod odložil, jsem to měla s někým, kdo si toho váží a miluje mě. Holky by si měli uvědomit, že i v dnešní době, kdy se panenství bere něco jako: "No jo, vždyť to není nic důležitého!", by si měli stát za svým a říct: "Pro mě to důležité je." Protože vy na to budete dosmrti vzpomínat a jestli vás váš kluk miluje opravdu tolik, jak říká, bude to pro něj stejně krásný zážitek jako pro vás.
Upřímě tedy lituju ty holky, kteří nad tím mávnou rukou a přijdou o to s klukem, kterého znají pár hodin, někde opilé na záchodě v ještě horším případě ve 14ti. Ale když nevíte o jakou krásu přicházíte, nepochopíte....
Takže pro ty holky, kteří si to představovali stejně pohádkově jako já. Nebojte se jít za svými sny. Nenechte se vyvést keci kluků, že když se s nimi nevyspíte, tak se s vámi rozejdou, nebo že panenství není nic důležitého. S klidem je pošlete do háje, protože tam někde čeká kluk, pro kterého to důležité je, tak proč se zaobívat nějakým "troubou".






souhlasím..!;)