Únor 2012

Holky jako kus masa...

22. února 2012 v 19:49
Už hodněkrát jsem tu psala o tom, jak se díky uspěchané době k nám dívkám, začínají kluci chovat hůř a hůř. V podstatě najít v dnešní době kluka, kterému nepůjde jen o sex a který nás nepošle k vodě hned po první či druhé záporné odpovědi na otázku: "Nechceš se už se mnou vyspat?!", jde opravdu špatně. Vlastně jsou to už jen malé výjimky.
Teď totiž frčí, že čím dřív kluk dokáže holce sundat kalhotky, tím větší je borec. Na city své "oběti" ovšem moc nenahlíží a jakmile se jim to povede, odkráčí si na jiná loviště.

Dneska mi kamarádka posílala jeden song od Raega, dřív jsem ho měla za nesnesitelného namachrovaného borce, ale později, když jsem si poslechla jeho nové písničky jsem usoudila, že se asi praštil do hlavy nebo ho cosi ozářilo, protože jeho texty začaly mít smysl...něco zdělovaly. Což by samozřejmě písničky a texty dělat měly. Asi se začal víc zamýšlet nad světem, protože i přes to, že patří ke klučičímu pohlaví, vytvořil song s videoklipem jako kampaň právě proti tomuto problému a to, že holky nejsou jen kus masa.
Sice musím uznat, že ve zpěvu má určitě značné mezery, ale když přivřete uši a zaposloucháte se do textu, tak pochopíte...



City nebo úlety?

17. února 2012 v 13:49 Úvahy, příběhy,povídky
Hodně často teď od lidí slýchávám, že jsem blázen, když prý v tak mladém věku chci vážný vztah. Jsem prý dost přitažlivá na to, abych se vázala na jednoho kluka. Měla bych si užívat života, zkoušet jiný kluky, nasbírat zkušenosti, rozdat si to s více klukama. Když jim řeknu, že o to nemám zájem, jen posměšně zakroutí hlavou a řeknou, že mě to brzy přejde.
Jistě, nemůžu vědět, co bude za x let. Jaká budu, kde budu, s kým budu, ale jedno vím jistě.
Kdybych si měla vybrat vztah nebo úlet, už bych nepřemýšlela ani vteřinu. Dřív by tomu byl pravý opak. Věděla jsem, že stačí lusknout a můžu mít téměř každého kluka. Zní to asi povrchně, ale bylo to tak. Užívala jsem si to, že mě chtějí, že jsem pěkná, mladá, život před sebou. Jenže později jsem pochopila, že k životu potřebuju víc než jen úlet. Že tohle mě naplňovalo jen na strašně krátkou chvíli. Vytratilo se to s poslední pusou a ten kluk byl uzavřená kapitola. Už nikdy jsme se pak neviděli a když jo, neřekli jsme si ani ahoj. Prostě, jakoby se nic nestalo. A najednou tam uvnitř mě začalo něco scházet. Trápil mě ten pocit, že jsem jedna z mnoha jako on byl pro mě jeden z mnoha. Nevěděla jsem, co přesně mi chybí, až pak později jsem pochopila, že je to přesně ten pocit zamilovanosti. Pocit, že milujete někoho, kdo miluje vás.
Že to není jenom polibek, ale nádherná chvíle, kterou si budu přehrávat pořád dokola. A proto můžu s jistotou říct, že k úletům už se nikdy nevrátím. Kašlu na ostatní. Na jejich názor, že si mám užívat života a hlavně každou chvíli s někým jiným. Proč?
Aby, než se vlastně stačím opravdu moc zamilovat mi ten kluk najednou "frnknul" za jinou a já byla smutná a na dně? Ne děkuji. Tenhle pocit můžu s radostí přenechat úplně jiným typům holek. Fajn, možná nikdy nebudu moct vyprávět před partou s kolika klukama jsem se vyspala, nebudu vyprávět jak jsem se ožrala a tříkrát se pozvracela, ani jak jsem se za jednu noc na diskotéce "vykousla" s 5 klukama, za to ale můžu vyprávět, že mám úžasný vztah plný lásky, vím, že když se něco stane, mám někoho kdo mě podrží, že mě bude milovat i když budu rozcuchaná a nenamalovaná. Že mi řekne, jak jsem roztomilá když na sobě nemám zrovna sexy hadříky, nebo se mi stane nějaký trapas. Vím, že když mi je špatně, mám se ke komu stulit do náruče.
Takže mi je opravdu jedno, co mi radíte nebo že jsem ta nejvíc OUT holka, protože ani sex s miliony kluků nenahradí ten krásný pocit: "Milovat a být milován".






Jestli mě miluješ, tak....

15. února 2012 v 10:09 Úvahy, příběhy,povídky
tak se se mnou vyspíš. Věta, která nevymizela a v dnešní uspěchané době asi ani nevymizí. Jistě, kluci jsou v tomhle ohledu trošku víc hrr než jejich partnerky, zatímco oni myslí v tu chvíli úplně něčím jiným, co je schované v jejich trenkách, holky obvykle potřebují času víc. Potřebují lásku, pocity velké zamilovanosti, něhu, což je nesmírně utlačeno touhle větou. Slyšela jsem ji mnohokrát a aspoň usoudila, že ten "vůl" si mě nezaslouží. Protože podle mě, když je kluk zamilovaný, potřebuje v lásce i jiné věci než jen svoje nářadíčko mezi naše nohy. Opravdu do mě byli zamilovaní asi jen dva kluci. S prvním jsem chodila 5 měsíců. Na téma náš sex řeč samozřejmě padla, ale když jsem řekla, že se na to necítím, jen řekl v pořádku a já věděla, že mu nejde jen o to, protože to nijak dál nehrotil mlčenlivostí nebo naštváním. Nakonec jsme se rozešli, ale kamarádi jsme do teď, což se nedá říct o rádoby vztazích, které jsem prožívala potom. Bohužel, v období kdy jsem potřebovala lásku a pochopení jsem se vrhala do náruče klukům, kteří sice pár týdnů byli naprosto fajn, ale nakonec jsem stejně zjistila, že jim šlo jen o to jedno. Pro kluky jsem se stávala hračkou, s kterou se sice rádi předvádějí před kámoši, ale jinak ke mě necítili nic jiného než chuť mi stáhnout kalhotky. Naštěstí jsem měla sny, kterých jsem se nechtěla vzdát. A tak jsem prožívala jeden karambol za druhým. Dostalo se to až tak daleko, že jsem kluky začala nenávidět za to, co mi provádějí. Nesnášela jsem je tak moc, že jsem začala být potvora a ničit naschvál je. Teď si uvědomuju, že jsem ublížila i těm, kteří byli milý a jen o sex jim nešlo určitě. Ale ten pocit nenávisti ve mě byl a já kluky přestala rozlišovat. Ano, i tak to může dopadnout, když takovou větu slýcháte často. Když chcete lásku a místo toho dostáváte jen pocit, že jste holka jen na to jedno.

Pak jsem ale poznala svého nynějšího přítele. Jestli jsem někdy věřila na lásku na první pohled, tak proběhla právě k němu. Cítila jsem, že on je jiný, ale ten strach, že bych mu ublížila, byl velký. Naopak vzrostl i strach, že kdybych tomu šanci dala a já se v něm zmílila, ublížilo by mi to opravdu dost. Začala jsem ho poznávat víc a víc. Ve škole jsem se těšila na jediné. Až přijdu domů a zase prochatujeme hodiny. Pomalu jsem se mu otevírala víc, než jsem chtěla a bála se toho. Nakonec jsem ale usoudila, že za případnou bolest mi stojí. A vyplatilo se to. Uběhly týdny, měsíce a já se přistihla, že si sama začínám představovat a plánovat svoje poprvé. Když jsem byla s ním, moje tělo reagovalo přesně tak, jak by reagovat mělo a já věděla, že jestli nějaký kluk bude opravdu stát za to, tak to bude právě on.

A později se tak stalo. Nikdy v životě toho nebudu litovat. Když nad tím vším přemýšlím zpětně, byla jsem ráda, že jsem se nevyspala s někým jiným, kdo za to nestál ani náhodou. Byla jsem ráda, že místo toho, abych se pomilovala s někým, kdo mě nemiluje, jen kvůli tomu, aby se rozchod odložil, jsem to měla s někým, kdo si toho váží a miluje mě. Holky by si měli uvědomit, že i v dnešní době, kdy se panenství bere něco jako: "No jo, vždyť to není nic důležitého!", by si měli stát za svým a říct: "Pro mě to důležité je." Protože vy na to budete dosmrti vzpomínat a jestli vás váš kluk miluje opravdu tolik, jak říká, bude to pro něj stejně krásný zážitek jako pro vás.
Upřímě tedy lituju ty holky, kteří nad tím mávnou rukou a přijdou o to s klukem, kterého znají pár hodin, někde opilé na záchodě v ještě horším případě ve 14ti. Ale když nevíte o jakou krásu přicházíte, nepochopíte....
Takže pro ty holky, kteří si to představovali stejně pohádkově jako já. Nebojte se jít za svými sny. Nenechte se vyvést keci kluků, že když se s nimi nevyspíte, tak se s vámi rozejdou, nebo že panenství není nic důležitého. S klidem je pošlete do háje, protože tam někde čeká kluk, pro kterého to důležité je, tak proč se zaobívat nějakým "troubou".