close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Láska prý bolí....

20. ledna 2012 v 15:09 |  Úvahy, příběhy,povídky
Když jsme spolu chodili bylo vše krásné, nádherný vztah plný lásky a něhy. Jenže když jsem se k němu nastěhovala, nádherná idilka se pomalu měnila v peklo. Nejdřív to byly jen hádky, později přišla první facka a další na sebe nenechala dlouho čekat.
Korektorem si zakrývám modřinu pod okem, která pomalu dostává šeredný fialový nádech. Fialovou barvu jsem neměla ráda nikdy a to už vůbec ne v podobě modřin a podlitin na mém těle. Kouknu se na sebe do zrcadla a sjedu se pohledem.
Škrábanec na levé tváři už se mi pomalinku hojí. Zoufale si sednu na vanu. Mohla bych si těď sbalit kufry a odejít navždy někam pryč a mít klid, jenže copak to jde? Copak můžu opustit někoho koho miluju, svého přítele a trýznitele v jednom?
"Kde jsi zase byla?" uslyším hromující hlas svého muže už v předsíni. Vyděšeně položím tašku s nákupem na zem vedle botníku a s provinilým výrazem se docourám do kuchyně, kde sedí můj muž, v ruce drží láhev piva a asi ne první, jak koukám na stůl, kde jsou další tři.
"Na nákupu miláčku," řeknu s rozklepaným hlasem.
Hodí po mě rozzuřený pohled, který už moc dobře znám. Svým pohledem rychle ucuknu zpátky na podlahu, nechci ho ještě víc provokovat.
"Tak dlouho?"
"U kasy byla velká fronta a byla jsem pryč půl hodiny, to není zase tak velká doba," odpovím omluvně.
Prudce stane od stolu až ho skoro převrhne. "Přestaň mi lhát ty couro! Zase ses někde kurvila!" vykřikne.
"Miláčku to není pravda, byla jsem opravdu jen nakupovat, však víš, že miluji jen tebe," rozbrečím se, ale jeho to neodměkčí. Řve dál.
"Sakra co si o sobě myslíš ty běhno? Že si tě nastěhuju do domu, dám ti vše po čem toužíš a ty si budeš užívat s jiným. Jsi jen děvka!" křičí nepříčetně a vlepí mi facku.
Bolestivě se chytnu za tvář a snažím se přestat plakat. "Miláčku, prosím!" stačím vykřiknout než se na mě sesypou další rány. Instinktivně si kreju hlavu.
Když si řekne, že už jsem potrestaná dost, unaveně se přesune do obýváku. Teprve když jsem sama se rozbrečím naplno. Z ran a nezpravedlnosti, kterou každý den prožívám. Já, která ho tak miluje a udělala by pro něj vše,budu bita za nic a nazývána děvkou? Slzy mě štípou v rankách, které mi zbyly po jeho nehtech. Z posledních sil se dostanu do koupelky, kde se snažím dát aspoň trošku do kupy. Proč? Aby nikdo nic nepoznal i přes to že vím, že zítra to začne nanovo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama