Musím psát, když nemůžu nic jinýho,
musím utýct, když není už nic dobrýho.
Chci odkud pryč do světa jinýho,
chci na tebe zapomenout, najít něco lepšího.
Zatím co ty jsi mě jen jako úlet bral,
vzal moje srdce a na kousky rozšlapal.
Já hloupá ti věřila,
ty za mými zády jsi ze mě dělal debila.
Jsem snad ještě malá na lásku,
pro kluky jen hloupá holka na provázku?
Holka, kterou kluci nemůžou milovat,
nebo jsem na lásku snad moc ošklivá?
Do očí jsi mi říkal slova lásky,
když jsi nebyl se mnou, líbal jsi jiné krásky.
Že je to kámoška a nic jinýho,
tak proč jsi jí strkal jazyk až do krku?
Prý kvůli chlastu? To ti mám věřit?
Vždyť na té oslavě jen kolem ní jses stíhal točit.
Dělám, že nevadí mi její jméno,
přitom vím, že se za ním skrývá tolik zlého.
Snažím se odpustit, srdce mé křičí,
slzy mi padají ze zarudlých očí.
Sbírám rozbité kousíčky, dávám je k sobě,
snažím se slepit to rozbité srdce.
Když slyším její jméno, chce se mi brečet,
přesto musím jen zarytě mlčet.
Víš vůbec proč mlčím? Víš proč to furt trpím?
To moje srdce, bohužel po tobě, stále touží.






boží fotka v menu! ;)