Červenec 2011

Stezka odvahy

30. července 2011 v 14:49 Úvahy, příběhy,povídky
Už jako malinká jsem jezdila na různé tábory. A co mě na nich nejvíc štvalo? Bojovky!
Hodně dětí se celý tábor těšili právě na bojovky, ale já se rozklepala, jen co jsem to slovo uslyšela. Bohužel mi to vydrželo doteď. Když jsme se večer sešli kolem ohně, aby nám vedoucí vysvětlili pravidla, bušilo mi srdce jako splašené.
Každý kdo nechtěl hrát, se mohl vrátit do chatky, což bych určitě taky udělala, kdyby tenhle rok nebyl na táboře i Marek.
Začal se mi líbit hned, jak jsem ho poprvé uviděla. Prostě láska na první pohled. A před ním jsem rozhodně nechtěla vypadat jako strašpytel.
Úkol byl jasný. Start byl v 23:00 u brány tábora. Každý si měl vzít baterku a mobil, pro případ, že by se nebej bože ztratil.
Měli jsme dojít na kopec, kde čekali vedoucí. Problém byl, že jsme tam měli dojít za světla baterky a šlo se lesem. Taky jsme šli sami, protože nás pouštěli jednotlivě po 2 minutách.
Když přišla řada na mě, moc happy jsem z toho nebyla. Vyrazila jsem. Šla jsem nejdřív po silnici. Cesta byla vyznačená šipkama, takže by se ztratil vážně jen blbec. Došla jsem až k lesu. A to byl kámen úrazu. Strašně jsem se bála.
Sice jsem viděla na praporky, ale stejně. Rozklepali se mi nohy, když jsem vstoupila do toho tmavého lesa.
Krůček po krůčku jsem šla dál a dál a držela se co nejblíž praporků. Jenže jsem strašná nešika, což se hned potvrdilo.
O něco jsem zakopla, baterka mi vylítla z ruky a rozbila se o kámen. Zůstala jsem sama, po tmě a uprostřed lesa.
Začala jsem panikařit. V tu chvíli jsem si vůbec neuvědomila, že za mnou přece půjdou další děcka. Strach mi zatemnil mysl. Schoulila jsem se k nejbližšímu stromu a klepala se strachy. Ty blbí 2 minuty byli tak strašně dlouhý.
Už jsem skoro přestala doufat, když jsem uviděla o pár metrů odemě světýlko baterky. Hurá! Rozběhla jsem se za ním a neznámému padla do náruče. Klepala jsem se strachy, ale to mi bylo fuk. Až když jsem se odtáhla, jsem zjistila, kdo to je.
Marek! Ještě že byla tma. Byla jsem rudá až za ušima. Chvíli na mě nechápavě koukal, pak se ale usmál a políbil mě. Bylo to tak krásný. Do cíle jsme pak došli za ruku spolu.

Slzy nejsou lék

22. července 2011 v 20:50 Skládání
Sedět v koutě sám,
kolem tebe jenom tma.
Její temnota a chlad moji kůži omývá.
Na duši bolest, v srdci stesk,
nad kopci prohání se mocný blesk.
Velké slzy ze skleněných očí,
padají po zčervenalých tvářích.
Tyhle slzy však nemění se v perly,
tyhle slzy mají léčit hluboké rány.
Jenže slzy ani trochu neléčí,
měla jsem o nich představy jinačí.
V tom tmavém koutě nikdo mě neslyší,
stesk a smutek snažím se potlačit.
Ten ostrý kousek skla poslepu nahmatám,
k zápěstí svému pomalu ho přikládám.
Pak tupá bolest tělem mým projede,
podivný pocit tělo mé polije.
Kapička krve rodící se z rány,
odchází společně s mými obavami.
Chce se mi spát, zavírám víčka,
na mé ruce leskne se krvavá kapička.

Make-up "krásky"

4. července 2011 v 18:26 Téma týdne
Jako malá jsem si vždycky přála vypadat jako ty krásné modelky a krásky, které jsem potkávala na ulici.
Jenže když jsem vyrostla, začala jsem to vnímat úplně jinak. Místo těch krásných blondýnek jsem najednou viděla odbarvené hnědovlásky, místo krásnýho obličejíčku jen tunu make-upu a řasenky a místo užasný postavy jen kupu diet a odříkání. Ano to je svět našich "krásných" dívek. Bohužel ne každá holka si uvědomí, že tyhle krásky to vlastně jenom hrajou. Jak asi vypadají pod tím make-upem a jak by jejich tělo vypadalo bez diet?
Bohužel, přesně takové nám dávají za vzory v časopisech a televizi. Vyretušovaní modelky! A když se náhodou nějaká odvážná star objeví bez líčidel?
Hned její fotky obletí celý svět s titulke: Tohle je naše sexbomba?
Jistě že není. Je to jen obyčejná tuctová holka, která tu krásu jen předstírá. Ale vlastně, kdo ve svém životě něco nepředstírá? Žijeme vlastně dvěma tvářema. Ta první: Normální tuctová holka, fajn kamarádka, a normální holka.
Druhá tvář vynikne až když se namaluje: Najednou to není tuctovka, ale sexy girl, není to fajn kamarádka, ale kámoška na kterou si musíme dávat bacha a holka o kterým se klukům zdá. Pomocí řasenky vyniknou její krásný oči a díky lesku na rty, plné rty. Ale pak se to všechno smeje a jsme to zase my. Tuctovky!
Celý svět je plný přetvařování a asi se to jen tak nezmění. Ale asi si na to budeme muset zvyknout.....