Jmenuji se Veronika Pinkavová, ale ti, co mě znají mi pro jistotu říkají Verčo. Narodila jsem se 24.7.1996 v Ústí nad Orlicí v jedné malé nemocnici a už tehdy jako miminko jsem měla vlasů jako batole.
Jako malá jsem neměla nijak zajímavé vlohy, takže jste mě opravdu v 1 roce nemohli vidět číst si nahlas nebo hrát na kytaru a klavír jako nějakého muzikanta. Spíš jsem byla takovou ozdůbkou rodiny, proto se se mnou taťka hodně často chlubil na procházkách.
Moje fotky obletěly pár časopisů a měla jsem možnost i o reklamu, ale rodiče bohužel rozhodli za mě. Ve školce se mi pak sice začala rozvíjet kreativita, vyhrála jsem pár soutěží se svými obrázky, ale nic převratného to nebylo.
O pár let později, jak už to bývá, i já vyrostla ze snu o tom, že budu princezna a dala si trošku reálnější sen, tedy stát se modelkou. To se mi mohlo i splnit, protože nabídky na focení a procházení se po mole jsem opravdu dostávala a nebylo jich mála, bohužel, největší předpoklad pro modeling, hned po výšce a vzhledu, byla aspoň znalost angličtiny, ale s tou jsem si nikdy nerozumněla.
Postupem času, jsem místo před foťákem radši stála za. A fotila nejraději krajinu, což mi zůstalo doteď. Samozřejmě k tomu patřili i procházky lesem, sezení u rybníků a další věci v přírodě. Moje kreativita stoupala dál, a tak jsem zanedlouho začala i aktivně malovat, což mi naštěstí taky šlo a můžu se pochlubit i pár obrazy, můj první byl plačící anděl, ale ten už bohužel nemám.
Později jsem se začala věnovat i psaní. Nejdřív jen tak do šuplíku, ale jakmile jsem se dostala na druhý stupeň, toužila jsem psát školní časopis. Což se mi také splnilo a o rok později jsem se stala společně s dalšíma zkušenýma šéfredaktorka. O další rok později se ale školní časopis prodávat přestal, což mi ale nevadilo, protože jsem si založila tento blog. Předtím už jsem samožřejmě pár blogů měla, ale znáte to, takové ty kopírované články o ničem. Tenhle jsem se ale snažila vést plně autorsky a zatím se mi to i daří.
Hned po prázdninách nastupuju na umělecko průmyslovou školu, kterou jsem si musela sice vydupat, ale nakonec se podařilo a už za pár měsíců budu moct zdělit, jestli to bylo dobré nebo špatné rozhodnutí. Ale hlavní je že si jdu za tím, co chci.
Do budoucna bych rozhodně chtěla napsat nějakou svojí knížku. Takže až uvidíte můj face na nějakém obalu knihy, tak se mi to podařilo. Tak mi držte palce.




