Láska na krvy stvořená,
dívka se lapit nechala.
Ve spárech upíra uvízla,
krev po její šíji ukápla.
Upír po její šíji touží,
srdce láskou ji souží.
On ji však jen tak nenechá,
dívčina vůbec nic nevnímá.
Nechápe, že má v srdci jen chlad
a upír má tak hrozný hlad.
Když slunce za kopci zmizí,
upír se k vyvolené vrací.
Ona...vítá ho ve dveřích,
On....se k jejímu krku přiblíží.
Ladným pohybem ji hlavu zakloní,
do jejího krku zuby zaboří.
Zakousne se, dívka bledne.
Z toho křiku krev v žilách tuhne!





Verů, krásný, nějaký verše mě úplně dostali :)
A kdybys nevěděla kdo jsem, tak Petra - však víš :D