Květen 2011

Parodie na Červenou karkulku

31. května 2011 v 15:01 | Tuhle pohádku jsem vymyslela na hodině češtiny |  Úvahy, příběhy,povídky
Žila jednou jedna holčička a té se říkalo Červená kalkulka. Říkalo se jí tak protože jako malá spadla do lepidla a čepeček, který jí babička ukradla v jednom obchodě, už nikdy nesundala. Jednoho krásného dne Karkulce přišla od babči SMS, že jí má nakoupit cigarety a rohlíky. Karkulka si upravila hučku a utíkala do sámošky nakoupit. Zanedlouho už holčička stála před lesíkem ve kterém babička přebívala. Odvážně vykročila směrem k chaloupce. Marně jí veverky lákaly na skleničku vodky a žabky na cigarety. Karkulka byla hodná a zlákat se nenechala. Za pár minut stála před dveřmy chaloupky. Pak vzala prak a střelila babičce do okna, protože jí zase nefungoval zvonek. Babča jí hned otevřela a tak mohla Karkulka vklouznout dovnitř.
"Tady máš ten nákup," řekla Karkulka a dala košík na stůl. Pak si sedla k televizi a pustila si svůj oblíbený seriál Simsonovi. Babička si mezitím z lednice vzala lahváče a bůček, k tomu rohlíky. Jenže vůně bůčku přilákala hladového vlka a když viděl babičku s bůčkem v ruce, řekl si: "Už dlouho jsem nejedl a bůček je to pravé pro mě!" Pak oběhl chaloupku, vyrazil dveře a snědl babičku, bůček i Karkulku. Po vydatném obědě se vlk rozvalil po posteli a spokojeně usnul. Asi za hodinku přišel myslivec s kterým babička měla rande. Když babičku nikde nenašel, otevřel dveře do ložnice a tam uviděl vlka. Hned ho napadlo, že je babičky milenec a proto neváhal vzít lampičku ze stolku a praštit ho po hlavě. Ani ne po chvilce myslevec dostal chuť na vlčí pečínku a tak vlkovi rozpáral břicho. Jaké překvapení, když s břicha vykoukla babička s Karkulkou. Když jim pomohl z břicha ven, Karkulka hned utíkala domů, aby se mohla se svým zážitkem podělit s kamarády na Facebooku.

Upíří vášeň

5. května 2011 v 19:33 Skládání
Láska na krvy stvořená,
dívka se lapit nechala.
Ve spárech upíra uvízla,
krev po její šíji ukápla.
Upír po její šíji touží,
srdce láskou ji souží.
On ji však jen tak nenechá,
dívčina vůbec nic nevnímá.
Nechápe, že má v srdci jen chlad
a upír má tak hrozný hlad.
Když slunce za kopci zmizí,
upír se k vyvolené vrací.
Ona...vítá ho ve dveřích,
On....se k jejímu krku přiblíží.
Ladným pohybem ji hlavu zakloní,
do jejího krku zuby zaboří.
Zakousne se, dívka bledne.
Z toho křiku krev v žilách tuhne!

Věřit na nevěru?

4. května 2011 v 13:03 Skládání
Věřím, že to nebyla chyba.
Že jsem to vlastně neudělala.
Že to byl všechno jen sen.
Že ten sen mi zkazil den.
Ty jeho oči, tak krásně zářily.
Pro nevěru byl naprosto stvořený.
Jeho tělo tak krásné bylo.
Celé se mu touhou chvělo.
Svedl mě snadno, já výčitky neměla.
Jeho polibkům jsem se lehce poddala.
Večer skončil, bylo ráno.
Snad se mi to jenom zdálo.
Nezdálo!
Můj kluk zesmutnil , facka vzduchem letí.
Věřit na nevěru?
Už nikdy!